1942

1942

Hospodářské poměry

I letošní rok začal velmi tuhou zimou. Mrazy byly opět kruté a dlouho trvající. Vodovody, kterých je zde zavedených 6, všechny zamrzly. Hrušně a slívy, které nepomrzly vloni, zašly letos. Silnice byly opět často zaváty a protože je nyní rozkaz udržovat je sjízdné byla neustále pracovní povinnost na vyhazování sněhu. Školy měly zase málo paliv a tak byly zase uhelné prázdniny od Vánoc až do 4. března.

Vegetace začala dosti pozdě, ale příznivé počasí všecko spravilo, takže úroda byla dobrá. Pšenice zde dala až 28 q po hektaru.

Zemědělci, hospodařící nejméně na 5 ha půdy jsou povinni vésti statkový arch. Možno to všichni i ti nejdrobnější vedou t. zv. pomocnou knížku ke statkovému archu, je to zároveň výkaz pro Českomoravské trhové svazy, do nich se povinně zapisuje veškerá zemědělská činnost, z nich jsou také vidět velmi podrobně výsledky hospodaření. Trhové svazy i nadřízené úřady svými kontrolními orgány provádějí revize a přísnými tresty stíhají každý přestupek. Celý hospodářský život je vázán přísnými předpisy, tak každý zemědělec má předepsán povinný osev pšenice, žita, ječmene, bramborů, čekanky, řepy, cukrovky i řepky olejky. I mák se letos musel přisít do všech okopanin. Dále je stanoveno kolik kdo musí vypěstovat vepřů, kolik hovězího i roční kontingent mléka je určen. Neodůvodnění nedosažení těchto kontingentů je trestáno pokutou, předání naopak odměněno prémií. Tak za předaný vepřový a hovězí dobytek přišlo do naší obce 14000 K.  Česká zemědělská rada zase odměňovala komposty, já sám jsem obdržel za 9 m³ kompostu, který byl uznán jako vzorný, po 30 K, tj. 270 K. Všecko je zaměřeno na nejvyšší výkon hospodář, aby byl opravdu kouzelníkem, chce-li za daných okolností plnit řádně své povinnosti. Vždyť hnojiv má jen omezené množství (na lístky), krmiva, jen která mu zbývají po splnění dodávky a těch je velmi málo. Tak např. je zakázáno zkrmovat jedlé brambory, cukrovku, žito, pšenici, včetně zadiny, hrách, čočku, ba ani šiškami se nesmí vykrmovat husy. Ta toto poslední byl zde jeden rolník potrestán pokutou 200 K. Však není divu, že se proti tolika předpisům někdy někdo prohřeší, následuje pak trest a největší je za zatajení obilí. Jeden známý rolník z Rašína dostal za to vedle peněžité pokuty ještě 2 roky vězení.

Odběr veškerého zboží i surovin je vázán na poukazy, neb spotřební lístky. Je to vlastně dobře, neboť svůj příděl, třeba malý, má každý zaručen. Např. potraviny a kuřivo. Horší už je to se zbožím textilním. I když poukaz dostaneme, dá to mnoho shánění než se žádané zboží dostane a to je ještě z buničiny. Nejhorší však je to u zboží, které není obhospodařováno, např. dříví. Může si ho zatím koupit kolik kdo chce, ale správy lesů ho nesmí prodávat a obchod téměř se žádným nedisponuje. S obuví je to také zlé. Bez poukazů si ji opatří jen málo jednotlivců a to ještě za nějakou výměnu a poukazů se dostává měsíčně hrozně málo – 5 až 8.

Obchod na černo, za „“keťasské ceny“, jak bylo známo z I. války světové, ustal skoro úplně jsou za to také nejvyšší tresty, nejen na svobodě, ale i v životě. V novinách jsou takřka denně oznamovány popravy těchto škůdců národa. Spíše bují obchod výměnný. Za samotné peníze se nedostane, ale přidá-li se něco, obchod se uskuteční. Nejvýše se cení tuk, ať už je to máslo, sádlo nebo loj. Zde v Černůtkách zatím křiklavých případů nebylo.

Veškeré stavby jsou zakázány a uvolněné stavební dělnictvo je odváděno do Říše. Rovněž se dostavují k odvodům na úřad práce také kovodělníci, později holiči, cukráři a jiní řemeslníci, kteří se povětšině přeškolují, aby mohli býti zařazeni do podniku, který pracuje pro válku. Také mnoho pošťáků a železničářů pracuje v Říši.

Svatby konečně povolává pracovní úřad k odvodům též ženy, hlavně svobodné. Je z toho zděšení a hned se hledají cestičky, jak se tomu vyhnout. Některá jde honem pracovat do zemědělství, jiná je hrozně nemocná a která má snoubence, ihned ho donutí, aby sňatek uspíšil a nejhorší je zatím zažehnáno. Tak musím zaznamenat letošní rok jako rekordní v uzavírání sňatků. Ne méně, ne více, ale 9 svateb se zde konalo.

1. Jůlča Rulerova se provdala za p. J. Tolara z Cerekvice

2. Tonča Hlavatá za p. Holečka z Jeřic

3. Jarča Fidranská za Škvrnu z Cerekvice

4. Jarča Pražáková za Poznera z Rašína

5. Růža Trnavská za Hesouna z Nedělišť

6. Máňa Tomášková za Nováka z Votuze

7. Jarda Dušek oženil se s Miluškou Svatošovou z Benátek

8. Alois Hlavatý s M. Ludvíkovou z Rašína

9. Feigl Vilem (železničář) byl úředně oddán s Ot. Štefanovou

Narození narodil se Václav Dušek, je to málo, ubývá nás zde v Černůtkách, počet obyvatel k 31.12.1942 je 135. Povšiml si toho zjevu i sám okresní hejtman Dr. Dobiš ze Dvora Králové, když zde byl v prosinci shlédnout obecní úřad. Okresní úřad v Hořicích byl totiž v červnu zrušen a hořicko připojeno ke Dvoru Králové nad Labem. Máme to horší, spojení vlakové špatné a úřaduje se německy. Ještě, že teď posílají při každém spisu překlad. Jazykový zákon se provádí důsledněji a tak jsme musili svoje povozy opatřit tabulkou německo českou, když před tím, několik rolníků zaplatilo skrze to pořádkovou pokutu.

Schůze obecního zastupitelstva až na nutné vypracování obec. rozpočtů, se nekonaly. Ono vlastně toho není ani zapotřební. Vše se provádí prostřednictvím okres. úřadu cestou nařizovací, případně jmenovací. Je to tak kratší a bez debaty.

Zábavy taneční jsou úplně zakázány. Dívadla se hrát mohou, ovšem plakáty oznamovací musí býti německo-české. Bylo zde sehráno 1. a 7. února „Jakož i my odpouštíme“ a v dubnu „Prodaný ženich“. Vyprodáno bylo vždy. Lidé mají teď více peněz. Neutratí ani za uzenáře nebo cukráře, ba ani né v hostinci. Píva je málo, likéry skoro vůbec né. Codí se tedy více do dívadel nebo do biografu, třeba až do Hořic.

Letní čas byl konečně v listopadu zrušen. Tedy zase se normálně vstává.

Válka proti Rusku vede se dále, takže fronta se táhne od Leningradu, blízko Moskvy na Voroněž, Stalingrad a východní Kavkaz. Zde se však útok zastavil a začíná v listopadu velká bolševická ofenzíva, vedená přesilou lidí i materiálu. Koncem roku 1942 tlak ještě vzrůstá, neví se tedy, kde a kdy se útok zastaví. Bojiště jsou však tisíce kilometrů od nás, byly tedy události vojenské zatlačeny do pozadí neboť životně důležitými se staly pro náš národ letos

události politické

Dne 27. května byl v Praze spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydrycha. Vzhledem k vysoce postavené této osobnosti, která je nejvyšší představitelkou říše, dalo se očekávat, že pro atentátníky bude trest strašný. Že však celý národ bude trpět a existence jeho, že bude na vlásku viset, nedovedl si z počátku nikdo představit. Civilní vyjímečný stav byl ihned vyhlášen nad celým protektorátem Čechy a Morava. Všechny osoby, které dokončily 15. rok svého věku, musí se ihned policejně přihlásit. Kdo tak neučiní, bude zastřelen. Rovněž budou zastřeleny osob, které nepřihlášené osoby přechovávají. Kdo by pak přechovával osoby, které měly účast na atentátu nebo mají vědomost o jejich pobytu, neučiní žádné oznámení, bude zastřelen i se svou rodinou. A skutečně pro tyto delikty, dále pro nedovolené držení zbraní a konečně pro schvalování atentátu byly zastřeleny stovky českých lidí. Z důvodu posledně jmenovaného byl též popraven Dr. Šrámek, poslední okresní hejtman v Hořicích. Pátrání po atentátnících se vedlo velmi důkladně: každému z nás i dětem od 10 let, byly předloženy fotografie předmětů zanechaných na místě činu, totiž pláště, čepice, velocipedu a pistole. Domovní prohlídky ve všech městech i většině vesnic byly vykonány oddíly říšské branné moci. K nám do Černůtek nepřišli, ale v trapném očekávání jsme bili, když hledali v Jeřicích a Cerekvici. Lidé zakopávali látky na šaty, prádlo, ničili na rychlo různé tiskoviny a obrázky ještě z republiky a zahazovali i dětské hračky – špuntovky, které vypadaly jako zbraně. Byly to strašné okamžiky, když úřední zprávy oznamovaly rozhlasem, v novinách i na vylepovaných rudých plakátech jména nových a nových obětí této zlé doby. A když pak bylo úředně oznámeno, že vesnice Lidice na Kladensku byla srovnána se zemí, muži byli postříleni, ženy odvezeny do pracovních táborů a děti předány na vychování, dostoupila duševní muka národa vrcholu. Uvěřili jsme, že nebude-li mít pátrání do stanovené lhůty (tj. 18. června 20 hodin večer) úspěch, půjde o osud celého národa. Vždyť i osadu Ležánky na Chrudimsku stihl osud Lidic. Naštěstí pro národ byli přece v poslední den atentátníci vypátráni a existence naše zachráněna. Ve všech velkých městech byly pak pořádány manifestace pro Říši. Největší z nich, konané 3. července v Praze zúčastnil se i náš obecní starosta jako ostatně všichni starostové z Čech. V tento den bylo také odvoláno stanné právo. Nastalo citelné uvolnění. Však nervy nás všech ho nutně potřebovaly.

Zapsal: Šulc Frant.