1938
Neblahý rok 1938
a co všechno nám přinesl:
Po zasetí – mrazy.
V létě – slintavka a kulhavka.
2/8 – kroupy
19/8 vichřice
11/9 otava pod vodou
4/9 částečná, 24/9 úplná mobilizace
1/10 Mnichovský diktát
Zle si s námi osud zahrál. V roce, kdy měl národ slavit dvacetileté jubileum své samostatnosti, byl pokořen, jako nikdy před tím. Vlivem vnitřně – i zahraničně politických událostí, které ať soudí dějiny, došlo k „Mnichovskému rozhodnutí“. Dle tohoto, začalo 1. října dělení Československa. Německo obsadilo ohromné pohraniční oblasti Čech, Moravy a Slezska, Polsko nám odebralo průmyslové těšínsko a Maďaři dostali nejúrodnější kraje jižního Slovenska. Železniční, silniční, telegrafní a telefonní spoje byly rázem přervány. Historická místa, o nichž psali Jirásek, Rais, Světlá a Baar musila býti opuštěna. Čeští učitelé, úředníci a zřízenci se na kvap stěhují do vnitrozemí. Armáda, která do jednoho muže řádně nastoupila pod své prapory, s bolestí v srdci musí na rychlo opustit hranice. Zachraňuje se u opevnění co se dá a zaujímá posice na nových hranicích. Nám nejbližší posádky jsou v Hoříněvsi, Žiželovsi, na Čenicích, v Cerekvici, Jeřicích a Hořicích. Vojáci mimo stráží (skoro zbytečných) pomáhají rolníkům na poli, někde i s koňma – ale musilo tak býti, neb na aktivní obranu nebylo pomyšlení. Dosavadní naši spojenci (totiž Francie a Anglie) nejen, že nás zrádně opustili a odmítli pomoc, ale ještě po dohodě s Německem sami nám diktovali podmínky horší, než poraženému nepříteli. Náš rozhlas nestačil nabádat ke klidu a zachování pevných nervů a opravdu, bylo obojího nutně třeba. Rána za ránou padala na zmučený národ. Sudety vyklidit, vláda podala demisi, president Dr. Beneš odstoupil a odletěl do Anglie, to vše bylo dílem několika dnů. Byly to chvíle, které drásaly srdce národa a bylo málo jedinců, kteří by neoplakali tyto vzrušující dojmy, jak malá děcka. Přece však nepropadl národ zoufalství, zatnul zuby a nastoupil zase ku svojí všední práci, ve snaze vytrvati a držeti, co se udržeti dá. Politické strany se rozcházejí a tvoří se 2 velké strany: „Strana národní jednoty“ slučuje v sobě Republikánskou stranu, Čsl. socialisty, Živnostníky a Lidovou stranu. Sociální demokraté budují tzv. „Stranu práce“. Strana komunistická je rozpuštěna úředně. Takový byl podzim ve dvacátém roce trvání Československé republiky.
Dále se pokusím vylíčit, jak se tyto události dotýkaly naší obce.
Již na jaře jsme byli vzrušeni, když ve dnech 21. a 22. května bylo náhle povoláno několik ročníků záložníků na vojnu. Přišlo to tak z čista jasna a takovou zvláštní formou, že byl překvapen kde kdo. Nechybělo těch, kteří nevěřili vůbec v nějaký vojenský zákrok, když však musili 2 záložníci (Jar. Kleček a Mir. Kalvach) do 6-ti hodin po obdržení svolávacího lístku nastoupit, tu jsme již byli připraveni všichni. Že se okamžitě vynořilo plno planých pověstí o ruských letounech apod. netřeba ani vyprávět. Bohudík, ani z tohoto mraku ještě neuhodilo, ač nebezpečí, jak jsme se dozvěděli později, viselo na vlásku. Po měsíci se však záložníci vrátili, ale poměry se přiostřovaly, až došlo na Chebsku k vážným incidentům. A tu, dne 14. září přišlo znovu povolání na vojnu, jenže tentokráte více ročníků. Ihned narukovali: Šulc Fr., Javůrek Fr., Vinšálek V., Knajfl V., Ponikelský Fr., Marx Josef a Hejšo (od Langrů, kočí – Slovák). O něco později rukovali Kleček, Dušek, Kalvach. Dne 22. září přiletělo na „Splávek“ (panské pole) na 50 vojenských letounů s celým příslušenstvím. Událost tato vzbudila velké rozrušení v obyvatelstvu, ti nejopatrnější ihned zakupovali protiplynové masky. Podívat se na letadla jezdili sem diváci ze širokého okolí, Hněvčeveská škola přišla hromadně. Dne 24. září pak byla vyhlášena všeobecná mobilizace všech ročníků do 40 let. Na určovací listky rukovali však i starší, někdy až 50-ti letí. Od nás rukovali:Dubský, Langr, Fidranský, Mergl, Kleček Boh. – nenarukoval, odvedli ho dne 26.9. četnici (jevil známky choromyslnosti). DNE24.9. NAŘÍZENO ZATEMŇOVÁNÍ. Provádělo se tak, že veřejná světla nesvítila vůbec, okna byla zastřena modrým neb černým papírem, někdo jen obalil žárovku modrým papírem. Kontrolu zatemňování měla místní služba, složená ze starých i mladých mužů, kteří vždy po dvou hodinách se střídali po celou noc. Dne 26. září byly předány vojenské komisi v Hořicích koně, jak evidenční, tak i selská vozba. Evidenční byli 3, selská vozba 2 koně a 1 vůz, zabraný Al. Dubskému. S nimi zároveň nastoupili 2 honci. Jos. Knajfl a Jar. Hlavatý a 1 kočí Javůrek Karel. Všichni se druhý den vrátili. S vyhlášením mobilizace se objevil v místním obchodě nedostatek denních potřeb (sůl, svíčky, baterky apod.). Od 27. září do 5. října byli zde ubytováni uprchlíci a to: mužů 7, žen 14, dětí 7. Z toho bylo 5 čechů, ostatní němci , příslušníci strany soc. demokratické neb komunistické. Schopní pracovali, kde se dalo, když odcházeli, dostali od obce(z příkazu okres. úřadu) příspěvek 169,50 Kč, kterýžto obnos byl cele okres. úřadem uhrazen. Mimo těchto byli zde u příbuzných přechodně ubytovány rodiny uprchlé v poslední chvíli ze Sudet. Byla to rodina Nyplova a Knoblochova u Fidranských a Barnetova a Součkova u Rumlu. V důsledku dalších událostí byl úředně přeložen a do 6-ti hodin musil opustiti zdejší žel. stanici přednosta německé národnosti Dones – za to, že se později zaplnila stanice, jako všechny státní úřady, až přes příliš.. Jsou zde mimo přednosty ještě 2 výpravčí a 2 zřízenci. Má s tím vláda mnoho starostí, aby vše zmohla. Ke všemu ještě Slovensko žádá a také dostává autonomii. Neexistuje už Československá republika, ale republika Česko-Slovenská. Také Kč přestává a je to pouze K = koruna. Všechno jsme však šťastně přečkali, po 4 nedělích vrací se muži z vojny živí a zdraví. Též koně se vracejí hospodářům, ti jsou ale s tělesnou zdatností na tom hůře. Takřka všichni jsou onemocnělí chřipkou.
Počasí a uroda
Měsíce leden a únor byly, co se povětrnosti týče, úplně normální. Sněhu bylo dost, ke konci února však zvolna mizel a začalo se oteplovat. Přišel březen a s ním tak krásné počasí, že to bylo ku podivu. Bez kabátu, jako o žních, pracovali jsme na poli. Zasely se jařiny a hned ti nedočkaví seli řepu. Tu však začaly chodit mrazíky a počínaje dubnem, nastalo počasí opravdu aprilové. Zimníky a rukavice přišly zase ke cti a já sám jsem připravoval pro řepu za takové sněhové bouře, že na 20 kroků nebylo vidět. Přirozeně, že bylo po práci a tak jsem sil cukrovku až koncem dubna. To už někteří byli nuceni ji zaorat a síti znovu. Zmýlili se však všichni, kdož očekávali v květnu májové počasí. Krásně sice bylo, ale při tom taková zima, v noci pak mrazy, že veškerá vegetace se úplně zarazila, ba v mnoha případech učinila krok k horšímu. Konečně v druhé polovině května a v červnu, jako by příroda chtěla nahradit, co dříve zameškala. Vydatné deště a teplé noci způsobily pravý zázrak. Obilí se vytáhlo a krásně odkvetlo, jetele a trávy na lukách daly výnos normální. Deště však chodily dále, obilí polehlo, takže výnos zrna neuspokojil. Namláceno žita 5q, pšenice 6-7q po korci. Letos tak rychle vše uzrálo, že se ani stačit nemohlo. Ještě tak malozemědělci, kteří stačili s vlastními silami uklidili žito, pšenice i ječmeny, však již 2. srpna přišly kroupy, takže ovsy zůstaly vyplácené na poli. Hůře už na tom byly větší zemědělské podniky a hlavně velkostatky. Těm vzrostla v mandýlkach skoro všechna pšenice, boby v Hněvčevsi a směska u Třebovětic pro stálé deště zůstaly vůbec nesklizeny. Slámy bylo hodně, tož se odmlčelo a vozilo do stohů, v blahém domnění, že alespoň dobré slámy bude dostatek. Jaké však zklamání přišlo: v sobotu dne 19. srpna! as po 5. hodině odpolední přihnala se od západu deštná vichřice s hotovou průtrží mračen. Stohy slámy byly v okamžiku rozházeny, některé úplně rozmetány. Některým vzala vichřice jen vrchy, ale stačilo to, aby spousty vod spadly přímo dovnitř. I jinak způsobila tato hrůza mnoho škod. Střechy domů rozházela, stromy rozlámala, některé vyvrátila. V čísle 8 (u Merglů) měli krásnou starou lípu, kterou vichr úplně vyvrátil. Žebřinový vůz, který stál pod ní, byl jejími kořeny zdvižen jako hračka do výše 2 metrů. Na nádraží Třebovětice stojící kamenická bouda široká 7 m, dlouhá 20 m, byla celá hozena na vedlejší pole na jednu hromadu. Obecní cesty byly pomlety tak, že se s krávami po nich nedalo ani jezdit. Jetelových otav narostlo mnoho, však skoro všechny na poli shnily. Nebylo je možno pro stálé deště uklidit. Začali jsme sušit otavy na lukách, tu však dne 10. září přišla taková zátopa, že i moje kupky, ač mám louku vysokou (na obci) stály ve vodě. Z níže položených luk se už voda ani neztratila, takže otava zůstala tam. Okopaniny se uklidily z polí za střídavého počasí, ale narostlo jich dost.
Slintavka a kulhavka
Ani naší obci se nevyhnula tato nakažlivá nemoc dobytčí a přešla všechny chlévy, až na 4. Ještě, že neměla ve zdejší obci tak zlý průběh, dobytek se ve většině dobře léčil. Uhynula celkem 3 savá telata.
Dne 25. ledna byli jsme svědky přírodního úkazu, nádherné POLÁRNÍ ZÁŘE. Dík upozornění rozhlasu, pozoroval jsem toto krásné dívadlo, které jako rudá záplava od velkého požáru, měnilo na západní, severní až severovýchodní obloze svoji posici. Podívaná opravdu jedinečná!
Místní skupina republik. dorostu zasadila dne 10. května na paměť 20-letého trvání republiky JUBILEJNÍ LÍPU. Je sazena na pískovci, blíže Husova památníku.
Stavby
Frant. Fidranský (t.č. hostinský) vystavěl na místě starého dřevěného domku č. 27 barák nový, nákladem 30000 Kč.
Dubský Al. v č. 14 vystavěl kolny, maštel a prasečáky pod jednou střechou nákladem 47000 Kč. Novostavba tato stojí z části na pozemku B. Klečka. Oba sousedi udělali spolu směnu. Za 74 m2 dostal B. Kleček od A. Dubského ½ louky (as 9,5 arů) na „malé obci“, druhou polovinu pak odkoupil za 3000 Kč. Zlí jazykové tvrdí, že tyto změny byly příčinou, proč se B. Kleček pomátl na rozumu.
Umrtí
Dne června zemřel Jan Kleček, výměnkář a železničář ve výslužbě
Odvody
K odvodům se stavěli Jar. Dušek a Jar. Ponikelský – odvedeni oba, nerukují však 1. října, jak měli, ale až v r. 1939
Volby
do obecního zastupitelstva konány v květnu a zvoleni: za starostu Martin, náměstek Langr, radní Šulc. Ostatní členové zastupitelstva: Dušek, Hlavatý č. 19, Hlavatý č. 33, Knajfl, Javůrek, Pražák.
B. Vinčálek – t.č. hospodařící v Doubravici rozprodal svoji usedlost č. 25 a sice: domek č. 25 koupil V. Fidranský – krejčí, za 12500 Kč, stodolu Al. Knajfl za 13500 Kč, pole „v lese“ 2 korce, na pískovci 1 korec koupil Fr. Javůrek za 7000 korec. V. Vinčálek od téhož koupil ¾ korce na pískovci a L. Jaroš – drogista a majitel zbytkového statku v Hněvčevsi, 3 korce pole „na kaštance“ a 1 korec louky za lávkou k Třebověticům.
Al. Dubský otevřel na parcele č. 117 pískovník
Dle statistiky bylo zde letos oseto:
Produkt | Množství | Produkt | Množství | |
pšenicí | 31,67 ha |
| řepou krm. | 2,38 |
žitem | 21,78 |
| čekankou | 6,98 |
ječmenem | 13,65 |
| jetelem | 17,89 |
ovšem | 11,93 |
| směs na kr. | 2,58 |
bramb. | 10,97 |
| směs na zrno | 2,14 |
cukrovk. | 10,26 |
| mákem | 0,14 |
| 100,26 |
|
| 32,11 |
|
|
|
| 100,26 |
|
|
|
| 132,37 ha |
Prodává se obil. monopolu a to: pšenice za 160,-- Kč, žito 137, ječmen 125, oves 110 Kč. Z celé obce bylo prodáno: pšenice 403,6 q, žita 189,4q, ječmene 48,3q a ovsa 20q, celkem 661,3q. Semleto pšenice 170q a žita 130q. Za prodané obilí v hospod. roce 1937-8 se utržilo celkem 142800 Kč, za čekanku 30000Kč, za řepu 20000Kč.
Stav dobytka ku dni 31.12.1938 je tento:
koní 14
krávy 93
jalovice 91
prasnic 8
ostatních prasat 121
koz 26
Čísla pop. 4 a 13 jsou zaniklá, v č. 16, 18, 25 a 34 se nepěstuje žádné hospod. zvířectvo.
Hospodářství obce
Obecní přirážka k daním přímým činila 145%, k dani činžovní 125%. Obecní účetnictví dosáhlo 10000 K obratu.
Zapsal: Šulc