1967

V roce 1968 dne 9. 6. zemřel kronikář František Šulc, dlouholetý předseda místního národního výboru v Dolních Černůtkách a aktivní pracovník v mnoha společenských organizacích. Osudy obce jako předseda řídil od r. 1946 až do dne svého úmrtí. Pracoval vždy obětavě. To, co se za jeho předsednictví v Dolních Černůtkách udělalo, ať se to týká zvelebení obce nebo pokrokového směru v zemědělství, zvýšení životní úrovně obyvatel, to soudruh František Šulc věrně popisuje na předcházejících stránkách této kroniky. Toho všeho byl on duchovním otcem. Sám si již připravil iniciály „1967“, aby jako kronikář popsal zmíněný rok (iniciály 1967 jsou jeho posledním zápisem v této kronice), ale nelítostná smrt ho náhle vytrhla z našich řad. Až po létech budete čísti tyto mé řádky, vzpomeňte vždy s patřičnou úctou památky soudruha Františka Šulce, který pro blaho obce Dolní Černůtky, prakticky věnoval celý svůj život. Budiž čest jeho památce.

Jako nový kronikář začínám psát kroniku v březnu 1969, dopisuji tedy rok 1967 se značným zpožděním. Ve směrnicích pro kronikáře je předepsáno, že nový kronikář má uvésti svůj životopis. Proto mi milý čtenáři dovol, napsati něco o sobě. Jmenuji se Josef Pour, bydlím v Dolních Černůtkách č.p. 32. Narodil jsem se v Rašíně v r. 1923. Do obecné školy jsem chodil v Jeřicích, do měšťanské v Hořicích. V roce 1942 jsem ukončil maturitou studium na obchodní akademii v Hořicích. Od  r. 1942 až do r. 1952 byl jsem zaměstnán u firmy Jan Ptáčník, Kukleny 99 (v r. 1948 znárodněno) jako účetní. V téže funkci – jako hlavní účetní – jsem pracoval u nár. podniku Hradecké lihovary, Smiřice (dříve Malburg) od r. 1952-55. V roce 1955 byly Hradecké lihovary likvidovány a jsem přešel na Okresní národní výbor v Hořicích, kde jsem až do r. 1958 zastával funkci hlavního účetního místního hospodářství. Od r. 1958 do 30. 6. 1969 byl jsem vedoucím finančního odboru ONV. V roce 1960 byl ONV v Hořicích zrušen. Přestoupil jsem na Okresní stavební podnik v Hořicích, kde pracuji ve funkci ekonomického náměstka do dnes. Do Dolních Černůtek jsem se přiženil. Oženil jsem se s Jaroslavou Bílkovou. Jsem týž Josef Pour, který zbořil mlýnici, jak to popisuje kronikář Šulc, když v r. 1966 líčí historii jednotlivých domů a jejich obyvatel. Již od r. 1948 pracuji v národním výboru. Nejdříve jako předseda zemědělské komise, později jako tajemník do r. 1968.  V roce 1968 jsem byl na zasedání MNV  zvolen předsedou. Tuto funkci nyní zastávám. Za zmínku snad ještě stojí, že jsem byl prvním účetním JZD v Dolních Černůtkách v r. 1952. (Pozn. kronikáře: účetnictví bylo odborně vedeno, proto se JZD v příštích letech nerozešlo, jako tomu bylo v okolních JZD, kde prakticky, když byla první roční uzávěrka došlo k likvidaci JZD). Mám 3 syny: Zbyňka, Luďka a Miloše. Tak a nyní víš o mně milý čtenáři všechno. Od tohoto okamžiku se budu snažit objektivně vylíčit každým rokem osudy obce Dolní Černůtky.

Počasí a úroda

Počasí v r. 1967bylo pro zemědělskou výrobu poměrně nepříznivé. Po celý  rok bylo deštivé počasí, bylo jen málo slunných dnů i v létě. Místní JZD využilo dobrou organsací práce krátké slunné počasí a sklidilo dobře a včas sena. O žních vzrostlo několik ha obilí. Chybí pořádný kombajn. Stará ŽMka svým výkonem nestačí. Byla posečena na seno třetí seč vojtěšky „V lese“. Byla dána na sušáky, vítr vojtěšku krásně vysušil. JZD se nechalo pěkným počasím ukolíbat -  nesklízelo a nakonec vojtěška na sušácích shnila. Úroda byla průměrná, jako v předcházejících letech. Máme však stále menší výnosy, zejména u brambor i obilí, než má sousední JZD Rašín, ačkoliv máme pole v lepší bonitní třídě. Na bramborách v r. 1967 se ve větší míře vyskytla mandelínka bramborová. JZD porosty neošetřilo.

Myslivost

Rok 1967 byl na výřad zvěře velmi bohatý. Jen v místním lesíku „habřina“ bylo v hlavním lesním honě 75 ks zvěře a to 45 kohoutů bažantů a 30 zajíců. Na poli se potom na katastru Dolní Černůtky střelilo 60 ks zajíců a 20 kohoutů. Velkým nepřítelem drobné zvěře jsou moderní zemědělské stroje, zejména cepáky, kterými se sklízí zelená píce. Místní myslivci jsou členy Mysliveckého sdružení „Dubina“ Třebnouševes, které provozuje myslivost ve sloučené honitby JZD Třebnouševes, do které patří honební pozemky JZD Třebnouševes, JZD Rašín a JZD Dolní Černůtky. Předsedou tohoto sdružení je místní občan Josef Pour. Dalšími myslivci jsou Ponikelský František a jeho syn Jaroslav, který studuje Vysokou lesnickou školu v Brně, Jaroslav Hlavatý s v r. 1967 byl jako nováček přijat do řady myslivců Vladimír Schoval. Myslivci se o zvěř zejména v zimě řádně starají. Jako krmivo pro pernatou zvěř používají myslivci odpadu od čističky obilí, které jim zdarma přenechává místní JZD.

Situace v místním JZD

JZD si po stránce hospodaření vede stále dobře a patří mezi dobře hospodařící JZD v okrese Jičín. Jako předseda byl znovu zvolen Jaroslav Hlavatý z č. 10, jeho předností je, že umí dobře jednat s lidmi i s obchodními partnery JZD. Jako odborníci na svém místě byli znovu zvoleni Václav Dušek (č. 21) jako zootechnik a Josef Trnavský (č. 11) jako agronom. Chybou vedení JZD je to, že se nezabývá vývojem do budoucnosti. Stav je takový, že během 10 let bude JZD stát před otázkou likvidace. Členové jsou přestárlí, noví nemají odkud přijít. Děti místních občanů (zemědělců) nacházejí (jak se všeobecně říká) mnohem lepší zaměstnání v průmyslu. Je to zjev celostátní. Podmínky v zemědělství jsou stále mnohem horší než v jiných odvětvích národního hospodářství. Peníze se vydělávají, ale za více hodin. V době sezony od slunka do slunka. Tento stav je málo lákavý pro mladé lidi.

Činnost místního národního výboru

V práci MNV se projevuje u většiny členů nezájem. Prakticky pracuje jenom rada a z té zase jenom předseda, tajemník a pokladník. Práce masově politická, jak  je dekretována z vyšších orgánů, nemá již smyslu, nikdo o ni nemá zájem. Lidé již otevřeně říkají to „žvanění (oblbování)“ si můžete nechat. A kupodivu, přesto, že MNV již dávno neříká funkcionářům JZD co mají kdy dělat, vedení JZD vede dřužstvo lépe a bez zmatku, než v době direktivního řízení, kdy každý měl svoje zaměstnání a rozuměl také zemědělství. Tak ty doby, kdy každý do zemědělství hovořil jsou již za námi. MNV se tedy stará o zvelebení obce. Dokončuje se povrch chodníků. Provádí se jednání o prohrábce Bystřice, která se již na katastru Hněvčeves, Cerervice a Třebovětice provádí. V našem katastru se začne v r. 1968. Peněz má MNV poměrně dostatek, mohlo by se ve zvelebení obce udělat mnohem více, ovšem nedostatek pracovních sil v JZD, obecní práce brzdí. V r. 1967 se rozšířilo osvětlení až na nádraží Třebovětice. Provedl sám místní občan Josef Fidranský. Je to občan v obci velmi vážený, dobrý řemeslník. Jeho hlavní řemesla jsou – elektrikář a tesař. Rozumí však i jiným řemeslům, v podstatě je to, jak se na vesnici říká „všeuměl“. Členové MNV se již těší na volby, které mají býti v r. 1968. Jsou někdy od některých občanů nesprávně kritizováni. Kritizují hlavně ti, kteří v životě pro veřejnost ani nemákli. Někteří členové MNV se těší, že alespoň tentokrát se podaří funkce v MNV převést na někoho jiného. Doufali však marně.

Poměry lidopisné

Svatby ani rozvody nebyly

Zemřela paní Marie Fidranská ve věku 83 let. Dům č. 27 převzal ještě před její smrtí její synovec Bedřich Vítek, který zde však nebydlí. Domek je pronajat, nastěhoval se do něho mladý Jiří Haman s rodinou, tj. s manželkou a dcerou. Pochází z Jeřic, je zaměstnán jako zedník v ZeZ Hořice.

U odvodu byl Vladimír Schoval č. 6. Byl odveden.

Vojenskou presenční službu nastoupili: Zbyněk Pour č. 32 do Litoměřic a Miroslav Gellner č. 8 do Prostějova.

Události politické

Tíživá politická situace si vyžádala ekonomickou reformu (Vl. nař. 100/1966 Sb.). Současně s ekonomickou reformou musí probíhat i reforma politická. I když vše se zatím děje kabinetně za zavřenými dveřmi ústředního výboru KSČ, přece jenom dík veřejným komunikačním prostředkům (hlavně televise) je vidět, že se na politickém poli něco děje. Kritisují se chyby, odsuzuje se politika padesátých lét (politika temna). Konec roku 1967 již znamená, že politika A. Novotného má odzvoněno. Nastupuje politika nová. Nastupuje demokratizační proces. Nastupují politikové Alexandr Dubček, Ing. Černík, Josef Smrkovský, Josef Borůvka. Situace vyspěla nespravedlivě pro všechny komunisty tak, že oni jsou prakticky všichni příčinou těch 5O-tých let (doby temna). Všichni byli hozeni do jednoho pytle – vinní i nevinní. Komunistické hnutí dostává citelnou ránu. Doufejme, že toto dění bude jen dějinným poučením a ne hrob komunistické myšlenky. To nám ukáží další události.

Pohyb obyvatel v r. 1966

Přírůstky

Dne 10.9.66 se nastěhovali do 4. 36 (dům Výkupního podniku Hořice) manželé Václav a Božena Štěpánovi. Dne 11:1966 se narodil syn Václav Štěpán

Dne 27.2.66 se přistěhoval Rudolf Dvořák s chotí Marií Dvořákovou a tchyní Františkou Khopovou. Koupili dům č. 26

Úmrtí

Dne 9.4.66 zemřela Františka Schovalová č. 6 – důchodce ve věku 84 let

Pohyb obyvatel v r. 1967

Přírůstky

Dne 6.12.67 se oženil Nožička Miroslav s Boženou Břízovou. Bydlí ve strážním domku ČSD v č. 37

Úbytky

Dne 1.3.67 se přestěhoval od rodičů z č. 20 Václav Langr s rodinou (manželka Margita, dcery Lidmila, Eva a Iva) do Hořic, Strozziho 1474. Budou zaměstnáni ve Školním statku jako obsluhovatelé skotu.

Úmrtí

19.1.1967 zemřel Josef Pařízek, krejčí, v domku č. 15

6.4.1967 zemřela Votrubová Františka, teta paní Jahelkové v č. 41

4.10.1967 zemřela Marie Fidranská, č. 27 (byla nazývána „stará šenkýřka“, to proto, že dlouhá léta provozovala s manželem živnost hostinskou)